Tento článek přináší události Expedice Pisa tak, jak ji zaznamenal Boleslavský deník.
Pětice mopedářů z Mnichova Hradiště včera vyrazila do italské Pisy!
Trasa expedice: Mnichovo Hradiště – Stříbro – kolem Mnichova – kolem Innsbrucku – směrem na Bolzano – Trento – asi směr na Veronu – pak podle situace do Pisy
Pátek, 9.00 hodin. Mnichovo Hradiště. Silnice před autodílnou Rychlý v Žižkově ulici. Na vozovku se staví čtveřice chlapů jako hrom. Nasazují přilby a usedají na mopeda. Každý na svého. Každý ze strojů má své jméno. Oficiálně se ten řvoucí stroj jmenuje Stadion S11. Spouště fotaprátů cvakají. Je 9 hodin a 15 minut. Polibek od manželky, přítelkyně, nastartování stroje, zatroubení, zamávání a už jsou pryč. Mirek Rychlý, Ota Fejtek, Pepa Lochman a Martin Bígl vyrážejí. Za nimi po chvilce startuje i Radek Černý v dodávce jako doprovod. I on má svého mopeda. Je ukryt ve voze. Radek se ujal pozice řidiče. I on se ale v Itálii sveze. Teď má ale jiné starosti. Musí dovézt za borci na mopedech jídlo, pití, náhradní díly. A taky postele. Spát budou uvnitř. Směr? Itálie a město Pisa. Heslo výpravy zní: Vidět šikmou věž a vyfotit se u ní na mopedu! Deset dnů bude trvat šílená jízda s denní porcí kolem 140 kilometrů. Celkem to dělá 1400 kiloemtrů. Rychlostní průměr? Tak 30 kilometrů za hodinu. Denně v sedle tak šest, sedm, osm hodin. Na své cestě zažijí určitě horko, ale i déšť. V každém případě jejich stroje vyšplhají do výše i dva a půl kilometru nad mořem. Mopedy budou „burácet“ na jedničku v dlouhých stoupáních, brzdy pak budou při mnohakilometrových sjezdech kvílet. Nejsou to nováčkové. Říkají si Mopedklan Mnichovo Hradiště. Mají rádi mopedy. Jsou to jejich lásky z mládí. Někteří na nich jezdili už v patnácti, pak přesedlali na jiné strojě, aby se k nim „v létech“ vrátili. Jiné mopedománie popadla ve zralejším věku. Pořád ale zůstali pány kluky. Těmi, kteří nasadí přilbu a „rvou“ to třicetikilometrovou rychlostí. Všude na ně mávají, všude je zdraví, chtějí se s nimi vyfotit. Nedělá jim problémy zastavit u příkopu, sednout do trávy a koukat do dálky. Jen tak. beze spěchu, beze shonu. Mlčky. Na mopedu jsou šťastní. Nechávají doma ženy, přítelkyně, milenky. Vyrážejí jako pánská jízda. Jsou zažraní do expedice a ve tvářích jim hraje tak šibalsky klukovský úsměv, že by jeden s nimi hned jel. Mirek, Pepa, Ota, Martin a Radek. Hrdinové dnešních dnů. Obyčejní chlapi, obyčejní kluci.V Mnichově Hradišti je zná každý. Za deset dnů cesty do Itálie se s nimi setkají další desítky lidí. Když odjedou z další štace, budou mít kolemjdoucí ve svých fotopřístrojích snímek se šílenci, kteří jeli odkudsi z Čech stovky kilometrů, aby si splnili klukovské sny. Báječní chlapi včera odstartovali. Těšte se, šílená jízda začala právě dnes!
Boleslavský deník, autor: Jiří Macek
Na mopedu z Hradiště už dojeli do Rakouska
Z pětice jedou na mopedu čtyři a pátý je doprovází ve voze, který slouží něco jako útočiště a místo ke spaní v jednom, veze také potřebné vybavení na cestu včetně nářadí a náhradních dílů na mopedy. V neděli odpoledne pětice dojela do Rakouska. „Cesta byla zatím dobrá. Neměli jsme ani technické problémy. Je pravdou, že nás trošku bolí zadky, ale dá se to zvládnout. První den jsme ujeli 326 kilometrů a druhý den 254 kilometrů. Dnes (v neděli, pozn. redakce) bychom rádi dorazili až do italských Alp. Uvidíme, jak cesta bude pokračovat,“ řekl jeden z účastníků expedice Radek Černý.
Boleslavský deník, autor: Lucie Kučerová
Mopedáři z Hradiště dostali v Rakousku pokutu
Včera pětice recesistů dorazila 80 kilometrů za italské hranice. Jak plyne cesta, řekl Boleslavskému deníku Josef Lochman: „Je to tu nádherné, svítí nám sluníčko. Projeli jsme snad nejhezčí etapou naší cesty (Německo – Itálie, pozn. redakce). Také se nám stala nepříjemná událost. V Rakousku jsme dostali pokutu. Táhli jsme přívěsný vozík a ten je v Rakousku na některých úsecích silnic zakázaný. Pár kilometrů před koncem tohoto úseku nás zastavili policisté a dali nám pokutu 25 euro.“ Skupinka „mopedářů“ také vzbuzuje pozornost. „Lidé nám mávají, občas máme strach, aby někdo nenaboural, protože někteří řidiči koukají na nás a ne na cestu. Po příjezdu do Itálie se pozornost o nás několikanásobně zvýšila. Lidé tleskají, pískají, volají na nás. Jsou to nejspíš motorističtí nadšenci,“ řekl Josef Lochman. Během této etapy výprava najela 210 kilometrů. Další cíl není jasně určen. „Rádi bychom ujeli zase okolo dvou set kilometrů, ale uvidíme, jak to půjde,“ doplnil „mopedář“ Josef Lochman.
Boleslavský deník, autor: Lucie Kučerová
Do Pisy už jen necelých tři sta kilometrů!
Za celý pondělní den zdolali 243 km. Celkově už mají tedy jejich stroje v kolech něco přes tisíc kilometrů. O průběhu pondělní cesty jsme si povídali s Radkem Černým, kterého jsme vyrušili od úterní snídaně – míchaných vajíček. „Cesta byla naprosto bez problémů. Pokuty i jiné potíže se nám pro včerejšek vyhnuly.“ Mopedy podle Černého fungují spolehlivě, stejně tak jejich řidiči. Ti se zatím nepotýkají s žádnými zdravotními potížemi. Jediné, co odvážné mopedisty sužuje, je horko. „Slunce hřeje až moc. Člověk to během jízdy nevnímá, protože ho ochlazuje vzduch. Večer byli ale kluci slušně spálení.“ Na noc se jezdci utábořili u větší řeky. „Nejdřív jsme měli strach, že nás odsud vykážou, protože hladina byla plná hausbótů, ale nakonec se na nás jen přišli podívat místní, vyfotili si nás a zase odešli.“ Reakce lidí, které pětice mužů potkává, jsou vesměs stejné. „Prohlíží si nás, mávají nám. Včera si nás přišel vyfotit nějaký pán a slíbil, že fotku nám pošle na mail. Ani nevíme, jestli to byl novinář.“ A jak vypadají mopedistické večery? „Karavan zaparkujeme vždy u nějaké řeky. Večer posedíme a odpočíváme. Noc všichni trávíme v doprovodném vozidle. Ráno posnídáme a vyrážíme na cestu,“ poznamenal Černý a se smíchem dodal, že sud piva je vždycky naražený. Obyčejnému člověku jistě výprava připadá unikátní. Její účastníci si to ale nepřipouštějí. „O zápisu do české knihy rekordů jsme neuvažovali. Ani nás nenapadlo, že by se tam takový podnik hodil. Jen jsme chtěli lidem ukázat, že tyhle stroje vydrží i velkou zátěž a jsou pořád skvělé,“ připomněl Radek Černý záměr této cesty. V době našeho rozhovoru se skupinka nacházela 50 kilometrů od města Modena a asi 250 až tři sta kilometrů od jejich cíle – italské Pisy. „Doufáme, že cesta půjde takhle pohodově dál,“ Doplnil Radek Černý na závěr.
Boleslavský deník, autor: Lucie Kučerová
Dokázali to! Výprava mopedistů dorazila do Pisy!
Dobrodružná cesta pětice mužů Radka Černého, Josefa Lochmana, Miroslava Rychlého, Martina Bígla a Oty Fejteka z Mnichova Hradiště je u konce. Všichni dorazili do cíle ve středu odpoledne, cesta jim trvala šest dní. Včera jsme mopedisty zastihli v přímořském kempu nedaleko vesničky Via Reggio. Přes problémy s telefonním signálem jsme si o novinkách popovídali opět s Radkem Černým. „V Itálii je pořád horko. Včera jsme museli dokonce zastavit v několika lékárnách a koupit nějaké krémy na spáleniny. Sluníčko nám prostě dává zabrat.“ V úterý musela výprava zdolat jeden z náročnějších úseků – italské hory. „Tahle část cesty nás trochu zdržela. Bylo tam hodně stoupání, takže to pomalu ubíhalo. Dokonce jsme se dostali do nadmořské výšky 1388 metrů.“ I přes složitý terén však za tento den ujeli muži 283 kilometrů. „Trvalo ale nějakou chvíli, než jsme našli ubytování. Do kempu jsme se dostali až v deset hodin večer.“ Tentokrát jezdce bohužel neminuly ani technické problémy. „Včera jsme tu měli jedno píchnuté kolo. Vše se ale rychle opravilo, a tak jsme mohli v pohodě pokračovat v cestě,“ uklidňoval Radek Černý. Mopedy už mají najeto více než třináct set kilometrů. Zbytek cesty do Pisy, který před odvážlivci ležel ve středu, už bude jen formalitou. „Teď jsme v kempu, který leží asi deset až dvanáct kilometrů od našeho cíle,“ radoval se Černý. „Dnes chceme najít nějaké levnější ubytování a projet si okolí. Příjezd do Pisy plánujeme na pozdní odpoledne,“ nastínil Černý nejbližší plány mopedistické výpravy. Zítra se v Boleslavském deníku dočtete shrnutí celé expedice. Chybět nebude ani fotografie mopedářů přímo z místa.
Boleslavský deník, autor: Lenka Purteková
